K povídce si pusť příjemný doprovod (uvedený odkaz tě nasměruje na stránku youtube) zde !
,,Tery no tak stávej!‘‘ ozval se hlasitý křik z přízemí, volala mě má matka Irena. Do školy se mi, ale téměř nechtělo. ,,Nač vstávat a jít do té velké budovy, když si sama sobě nic nedokážu?‘‘ kolovalo mi neustále hlavou. V tom, ale zazvonil zvonek, a já dobrovolně vyskočila s postele, z velkým úlekem ,,mami běž otevřít, já ještě nejsem oblečená a navíc kdo to vůbec je?‘‘. Nic se, ale neozývalo, mráz mi proběhl po zádech a větu jsem zopakovala, bouchly dveře a já neslyšela nikoho mluvit. Po schodech jsem v pyžamu běžela do přízemí, všude bylo ticho, prohledala jsem pokoje, ale nikde nic. V tu chvíli slyším malé stopy a z pod stolu vyleze má malá sestřička, zeptám se jí ,,kde je máma, kdo tu byl?‘‘ kladu na ní neustále otázky, ale ona je zaskočená kouká na mě, ale po chvíli začne svým roztřepaným hláskem opatrně mluvit. ,,Byl tu pán‘‘ netrpělivě se chci dozvědět víc ,,jaký Naty?‘‘ ,,znala jsi ho?‘‘ úzkým hlasem řekne ,,když on byl …, on byl tak škaredý, byl to bubák a maminka …‘‘ její věty nedávají smysl, ale já mám strach, bojím se, přece jenom naše máma zmizela. ,,Natynko musíš mi povědět víc, znala jsi toho pána? Byl ti povědomý a co maminka kde je?‘‘, vrhne se mi do náručí a hlasitě pláče, poví mi jen ,,mám strach Týnko‘‘. Milým hlasem jí vysvětlím, že se nic nestalo a ať se jde připravit, že jí odvedu do školky. Důvěřivě jde a začne se oblékat, mezi tím se nachystám i já. Podívám se, co dělá, čistí si zoubky ,,je vše v pořádku!‘‘ neustále si opakuji. Volám mámě ovšem telefon uslyším ,,aha tak ona ho tu jen tak nechala ležet?!‘‘. Nachystám se a hned po tom co odvedu Natku do školky, jedu k tátovi, rodiče se rozvedli, když jsem byla malá, ale přece jen je to člověk co mi může tuhle situaci vysvětlit. Zazvoním u dveří, v tom otevře táta, neomaleně se mu vrhnu do náručí, je na mě milý, ptá se co se děje. ,,Víš tati, máma je pryč …‘‘, udiví se a zeptá se mě ,,kde?‘‘, začnu mu vyprávět naší situaci ,,Dnes ráno zazvonil u našich dveří nějaký člověk, byla jsem na hoře a nemohla nic dělat, ani se mámy zeptat, odešla jen tak a já nevím kam a s kým‘‘ táta mě uklidňuje ,,ale Týnko to jsi jen něco namlouváš, máma je skvělá, vše se vysvětlí‘‘ ,,Tati jak můžeš být tak klidný! Copak nás máma někdy nechala doma samotné? Copak mě někdy přehlížela a neodpověděla mi na otázku? Copak by mě neinformovala? Je mi 14 let, ne 20 tak si mě s dospělou přestaň plést!!‘‘ táta začne mít pochyby. ,,Týnko jestli se máma neozve, budeme to řešit, ale teď? Mohla jet nakupovat a jen tě neslyšela, copak je to tak těžké pochopit?‘‘, zuřím a pláču ,,ano tati je to těžké! Když ty to nechápeš! Ty s mámou netrávíš každý den, máma mě o všem vždy informuje a Natku by jen tak se mnou samu nenechala!‘‘. Táta začne převracet téma ,,a kde Natka vůbec je?‘‘ odpovím ,,ve školce, nebudu jí přece zatěžovat hlavu zbytečnostmi jako tobě !‘‘ táta jen řekne ,,ale …‘‘ a já mu hned skočím do řeči ,,máma je člověk, ne prstýnek, který můžeš najít až po roce, já mámu znám, vím jaká je a jestli to ty nedokážeš pochopit, tak mi nemůžeš pomoct!‘‘ táta řekne ,,mohl to být přelud nebo halucinace, nějaké řešení se najde‘‘ jako poslední jen řeknu ,,záleží ti vůbec na mámě? Záleží ti na nás? Jsem snad blázen? Připadám si tak, malá, odstrčená!! Jestli jsem tak moc velký přínos starostí, tak promiň, ale nestrpím tu s tebou už ani minutu ahoj!‘‘ ukončím konzervaci, odejdu a bouchnu dveřmi. Táta za mnou běží, ale jsem rychlejší uteču a schoulím se u nedaleké fontány, sednu si pod ni a z mých velkých očí opět tečou slzy, je mi hrozně, cítím se odstrčeně a pořád myslím na mámino poslední slovo. ,,Snažila se mi něco říct, neposlouchala jsem? Co je tak důležitého, že od nás jen tak odešla‘‘ … opakování příště !
Líbila se ti tato povídka a chceš zjistit více o situaci v které je Terka? Počkej si na další díl, který zde najdeš již brzy a bedlivě celý příběh sleduj! Vyjádření a chválu či kritiku mi piš do komentářů nebo na e-mail nikola-niko-tureckova@seznam.cz kde ti jednotlivé díly můžu odeslat dopředu. To je vše, pěkné čtení.
